Zorka je druhým rokem na mateřské dovolené. Doba je zlá a tak i ona hledala přivýdělek z domova. Jednou narazila na zajímavý inzerát na místním bazaru ve facebookové skupině. Rozhodla se kontaktovat zadavatele pomocí soukromé zprávy. Co by dnes dala za to, aby si předtím alespoň trochu promyslela důsledky.
Začátek.
Před mateřskou jsem vydělávala dost peněz. Pak přišly velké výdaje na dům a moje úspory, se kterýma jsem počítala, byly pryč. Ale dům se opravit musel. Manžel v té době také vydělával a tak jsem neměla strach, že bychom strádali. Jenže situace se změnila. Po roce přišel manžel o práci a než si našel jinou a začal zase vydělávat, měli jsme chvíli dost krizi s financemi.
Pak se to zase všechno srovnalo, ale mě stále tížil pocit, že nepřispívám do rodinného rozpočtu dostatek. Navíc jsme stále neměli společný účet a když jsem si chtěla koupit něco vyloženě pro sebe, musela sem jít za manželem, aby mi peníze přeposlal. A to pro mě bylo potupné. Přitom je to normální, jsme manželé a já kupuji jídlo, pleny a ostatní nezbytnosti.
Jak vydělat?
Kdysi jsem zkoušela přivýdělek u různých kosmetických produktů, ale nic nevynášelo dost. Navíc jsem teď měla syna, který přes den vyžadoval sto procent mé pozornosti a na nějaké psaní se zákaznicemi byl čas až večer. Někdy ani to ne. Často jsem usnula s malým Patrikem, když jsem ho uspávala a probudila se až někdy v noci. To už těžko něco udělám.
Jednou jsem brouzdala po bazarech na Facebooku a narazila na velice podivný ale zajímavý inzerát. Podezřelý nebyl. Aspoň ne na první pohled. Pán psal, že by rád koupil nošené silonky a je ochoten zaplatit 600 až 700 Kč za jeden pár takovýchto ponožek. Já je sice nenosila, ale měla jsem jedny nebo dvoje v šuplíku. A kdybych za jedny dostala 700 Kč? To bych si pískala.
Kontakt.
Chvilku jsem váhala. Přece jenom je to trochu osobní věc. A prodávat někomu své nošené ponožky? Na druhou stranu každý má nějakou tu svoji úchylku a když mi za to pán chce ještě platit? Sebrala jsem odvahu a napsala jsem soukromou zprávu Janu Novákovi. Že bych měla zájem a jak by to jako probíhalo. Ten večer si zprávu ani nezobrazil a já si říkala, že asi teda nic.
Druhý den ráno na mě čekala odpověď. Podmínky byly nosit silonkové ponožky po dobu sedmi dní a co nejvíce je propotit. Až budou dostatečně smradlavé – poslat je pánovi poštou. Řekla jsem si, co je na tom a šla do toho. Vypadalo to jako fajn přivýdělek. Jen za to, že nosím jedny silonky celý týden mi někdo platí?
Další podmínky.
Nasadila jsem si tedy na nohy silonky a dělala to co normálně. Starala se o syna a domácnost. Večer mi přišla další zpráva od Jana. Jestli by prý mohl ty silonky na mých nohou vidět? Chtěl fotku. No co, však fotka mých nohou mě nezabije. A fotku jsem poslala. Pak chtěl zase fotku přímo chodidla a náramně se mu líbilo. Tento typ zpráv mi začal být ale značně nepříjemný.
Další den si vyžádal fotku znovu. A pak prý jestli mu chodidlo vyfotím někde venku na procházce nebo ve městě, v kabince v obchodě a tak různě. Psal mi snad 3x denně a doplňoval to mnoha srdíčky. Začalo mě to štvát. Měla jsem přece jen nosit ponožky a ne ještě toho pána informovat o tom co dělám. Byla jsem skoro u konce nošení a tak jsem si řekla, že to dokončím a další už nebude.
Buď a nebo…
Kdybych věděla co se z pana Nováka nakonec vyklube, nikdy bych mu na nabídku peněz za nošení ponožek nekývla. Když přišel poslední den, ptal se, jestli bych mu k ponožkám čichla a jak se mi zdají? Pak přišel ještě další šok. Chtěl po mě, abych mu napsala, co s ponožkami má dělat, až mu přijdou poštou. Napsala jsem, že hrozně smrdí a co by s nimi jako chtěl dělat? Napsal mi na to pár vulgárních slov a popisu toho, co by s nimi rád.
To jsem teda koukala. Peníze jsem však potřebovala a tak jsem i přes všechen odpor smrduté silonky poslala. Za dva dny měl ponožky u sebe a dožadoval se pokynů co s nimi. Odmítala jsem mu to napsat s tím, že tak naše prvotní dohoda nezněla. On, že nemám na výběr. A pokud nebudu spolupracovat, tak pošle mým přátelům naše vyscreenované zprávy. Všechny si je uložil. A dal mi na výběr, buď budu dál spolupracovat nebo kontaktuje mé známé. Mám strach, že to udělá. Já mu totiž napsala z mého Facebooku a on má jen falešný profil. Může to být kdokoliv. Kéž bych mu nikdy nenapsala.