Pár let po rozvodu si Zuzana našla nového partnera, se kterým je zase opravdu šťastná. Ze začátku se jednalo hlavně o společné trávení víkendů, ale nyní to dospělo do fáze, kdy by chtěla, aby bydleli spolu u ní doma. Tehdy ale nevěděla, do jaké situace nevědomě postavila svojí dceru.
Seznamte se.
Byl to už rok, co jsme spolu s Tomášem chodili a milovali se. Shodovali jsme se v mnoha ohledech a já věřila, že by se mohl stát mým novým životním partnerem a potencionálním nevlastním otcem mé čerstvě 18 leté dcery, která stále bydlí spolu se mnou. Pečlivě jsem to proto promyslela, probrala s oběma stranami a když nezazněly žádné výtky, rozhodli jsme se, že to zkusíme.
“Eliško, seznamte se. Tohle je můj nový přítel Tomáš,” řekla jsem a podali si spolu ruce na přivítanou. Předtím se vždy maximálně viděli přes okno nebo si na dálku zamávali, ale nic více. I tak jsem ale v tu chvíli ve vzduchu cítila zvláštní napětí.
První týdny spolu.
Uplynulo asi 14 dní a v domácnosti nám to klapalo jako na drátkách. Tomáš aktivně pomáhal, brával Elišku do školy i ze školy a spadlo ze mě tak spoustu starostí. Mohla jsem se klidu soustředit na nový projekt v práci a byla jsem o dost klidnější. Dokonce bych i řekla, že jsem se cítila být opravdu šťastná. Jenže potom jsem si začala všímat něčeho zvláštního.
Díky tomu, jak jsem si užívala více klidu, času pro sebe a práci, tak úplně jsem si úplně na 100% nevšímala všeho, co se kolem mě děje. Menší zahradní párty mi ale otevřela oči.
Posezení s přáteli.
Jelikož jsem slavila narozeniny, rozhodla jsem se uspořádat menší zahradní oslavu s přáteli a kolegy. Grilovali jsme, popíjeli, bavili se a řešili poslední detaily zakázky, kterou jsme s práci dodělali. Pochopitelně tohle téma nebylo nic pro Elišku a tak se šla koupat do bazénu kousek vedle našeho posezení.
I když je již plnoletá, moje mateřské instinkty mě nutili sem tam vždy zvednout hlavu a podívat se, zda je v pořádku. Po více jak desátém ohlédnutí během hodiny jsem si ale všimla, že očividně nejsem jediná, kdo ji sleduje. Díval se na ni i Tomáš, jenomže takovým tím jiným způsobem. Chvíli jsem jej sledovala o něco pozorněji a všimla jsem si, že z ní doslova nespustí oči. Jelikož jsem ale měla něco již popito, rozhodla jsem se ro neřešit a říkala jsem si, že se mi to jen zdá.
Co to má být?
Znovu jsem se zabrala do hovoru s přáteli a skvěle jsme se bavili. Elišku již plavání přestalo bavit a tak se šla domů usušit. Uplynula asi hodina, když mi došlo, že už to je nějaká doba od toho, co mi Tomáš řekl, že jde na záchod. Přeletěla jsem očima rychle náš dvůr a zjistila, že ani po Elišce není ani stopa. Omluvila jsem se proto přátelům, že si musím odskočit a šla jsem je najít.
Vešla jsem do domu a slyšela jsem hlasy. Šla jsem potichu z nimi, až mě to dovedlo k pokoji mé dcery. Dveře byly pootevřené. Nakoukla jsem dovnitř a viděla jsem Elišku, jak stojí jen ve vytahaném tričku a kalhotkách na jedné straně postele s rukama zkříženýma na prsou, jako by se snažila zakrývat. Dívala se spíše do země a nesměle se bavila s Tomášem, který sděl na její posteli v mírném záklonu zapřený o lokty. O co tu sakra jde?
Zamkla se…
Do tváří mi vjela horkost a vstoupila jsem do místnosti. “Co se to tu děje?”, řekla jsem nuceně klidným tónem. Tomáš sebou cukl, jako by byl u něčeho přistižen a v Eliščiných očích jsem spatřila spíše úlevu. “Chtěla jsem se jít převléct a Tom,..” snažila se se mnou mluvit, když v tom ji Tomáš skočil do řeči. “Jen jsem si povídali o plavání, je velmi rychlá, všimla sis? Možná by stálo za to její talent rozvíjet,” řekl ve snaze odvést řeč někam jinam a pomalu kráčel ke mě. Pohladil mě po tváři jako by nic a šel ven. Dcera se rychle protáhla za mými zády ke svému šatníku a slyšela jsem, jak za ní cvakl zámek od dveří. V životě se Eliška nezamykala,…
A co teď?
S Tomášem jsme se vrátili ven a pokračovali v posezení s přáteli. Něco na něm však bylo jiné. Cítila jsem z něj naštvání. Snažil se totiž neustále komunikovat spíše s někým jiným, než se mnou a oči mu těkali k oknu Eliščina pokoje, ve kterém se svítilo.
Proč ji neustále vyhlíží? Co od ní chce? O co mu asi doopravdy šlo v tom pokoji? A co by se stalo, kdybych tam nepřišla? Hlavou se mi motaly stovky otázek, nad kterými se mi zvedal žaludek. To jak se na ni díval a vyhledával její přítomnost mě velmi znepokojovalo. I když je to těžké rozhodnutí a Tomáše mám ráda, bylo by daleko lepší, kdybych si ho nikdy k sobě domů nenastěhovala. Jenže co mám teď dělat?