Zuzka a její táta zažili něco velice zvláštního. Všechno začalo jednoho dne, kdy ji přišla SMS z neznámého čísla. Neznámý byl velice osobní a později se ukázalo, že musí Zuzku tajně pozorovat. Byl to stalker nebo jen příliš zamilovaný mladík? A je tomu už konec?
Začátek.
Všechno začalo v den, kdy jsme s mým přítelem slavili třetí výročí našeho vztahu. Ten den jsme se vraceli z krásného rande. Nesla jsem si růži, kterou mi koupil cestou. Večer proběhl u něj doma, svíčky a romantika. Když jsem se ráno probudila, na mobilu jsem si přečetla zprávu poslanou z neznámého čísla.
Stálo tam: “Ahoj zlato, hrozně dlouho jsem tě hledal a dneska odpoledne jsem tě konečně uviděl. A vlastně náhodou. Nebo to byl osud?. Musím tě získat. Jsi nádherná. Jsi můj sen. Doufám, že ten kluk, se kterým jsi šla, je jen kamarád. Již jsme se setkali. Pamatuješ si na mě?” Přešla jsem to s tím, že je to snad jen vtip. Mí kamarádi se v tom občas vyžívají a odkud by získal mé číslo? Přesto je to trochu děsivé.
Pokračujeme.
Nedalo mi to. Po dvou dnech jsem odepsala. “Cože?” Na to přišla téměř okamžitě odpověď a ta mě také velmi zaskočila. “To, že si mě nepamatuješ, mě hrozně trápí. Myslel jsem, že jsme spřízněné duše. Dokážu ti, že jsem jediný, se kterým budeš opravdu šťastná.” Jak mám na toto reagovat? Napsala jsem jen, že si zřejmě spletl číslo.
Pak byl týden klid. Myslela jsem, že jsem to tím utla. Opak byl pravdou. Začal mi psát každý den. Ráno po probuzení jsem vždy četla: “Dobré ráno krásko, jak ses vyspala?” To bych ještě zvládla. Nejhorší bylo to, že mě sledoval venku. Věděl, co mám na sobě a vždy to komentoval. Pak mi začal psát, co by mi slušelo ještě víc a vrchol byly jeho dárky přede dveřmi. Jedny šaty, druhé šaty, boty, náramek, hodinky .. Nechyběly SMS komentáře na mého přítele, že mu mám dát kopačky.
Ještě více.
Pak se do toho zamotal i můj táta. Přijel domů z práce a já se nestačila divit. Prý venku na ulici potkal mladíka, který vystoupil z luxusního auta a zeptal se ho, jestli by mi nepředal květiny. A vytáhl na něj 100 růží. Dali se do řeči. Vyprávěl tátovi o tom, jak mě před čtyřmi lety potkal v kavárně, kde jsem brigádně pracovala. Byla jsem prý po nehezkém rozchodu. Ano to sedí. Tenkrát mě můj ex psychicky týral a já se z toho nemohla dostat.
Dál mladík řekl, že mě chtěl víc poznat, ale nechtěl nic zkoušet tak brzo. Počkal si tedy těch pár let a teď je tady. A je mu jedno, že mám přítele. Je mu jedno, že ho neznám. Ani jsem ho neviděla. Táta říkal, že má tetování i na krku. Prý se dal potetovat kvůli mě, jelikož jsem už tenkrát měla dost viditelných kérek a chtěl se mi zalíbit. Vše udělal kvůli mě, když jsme se viděli poprvé, neměl na sobě prý vytetované zhola nic.
Všechno nebo nic.
Táta ho popsal asi jako každý táta. Prostě mladý chlap, potetovaný, černé vlasy, upravené vousy. Nic víc jsem z něj nedostala. Více si všímal jeho auta. Chlapi. Při dalších zprávách jsem se ale začínala stále více bát. Neznámý začal do detailu popisovat mé jizvy na nohách, vrásky při úsměvu, mé cesty do práce a zase domů. I když jsem se snažila dívat kolem sebe, neznámého černovlasého ctitele jsem nikde nenašla. Několik dalších měsíců jsem dostávala různé dárky, prosby ať si to co jsem dostala, obleču a podobné.
Měla jsem už fakt strach. Ale co jsem mohla dělat? Jít na policii? Když mi nic neudělal a jen mi dává dárky a posílá zprávy? Pak najednou přišla jeho poslední zpráva: “Dám ti čas pro sebe. Srovnej si to a já se zase ozvu. Neboj, najdu si tě. Teď už tě neztratím. Nikdy. Budeme navždy spolu. To ti slibuju.” Dneska jsou to dva roky co se neozval. Ale co když zase napíše? Nemůžu na to přestat myslet. Tenkrát jsem ho v kavárně okouzlila natolik, že se stal mnou posedlý. A já netuším, kdo to je.