I když to prarodiče i rodiče myslí dobře, když říkají věci jako „Pokud to tvoje sestra dokáže, tak proč ty ne?“, tak to dokáže ranit vaše city více, než si uvědomujete. Mohou si sice myslet, že tím, že to říkají, povzbuzují svá vnoučata/děti, ale pravdou je, že jejich slova mohou mít opačný účinek. Měli by si být vědomi toho, že jejich slova mohou mít větší váhu a neříkat vždy to, co si myslí. Dnes vám proto ukážeme 10 frází, které mohly způsobit vaši citovou nevyrovnanost nebo přehnané odsuzování sebe sama.
1. „Přestaň plakat.“ Nebo „Už nejsi dítě.“
Není dobré říkat svým vnoučatům ani dětem, aby potlačily jejich emocionální potřeby. Jistě, může to být nepříjemné, pokud neustále pláčou, ale existují i jiné způsoby, jak jim pomoci vyrovnat se s jejich pocity. Například je mohou požádat, aby jim místo toho vysvětlili, proč pláčou.
2. „Jsi nějak baculatý.“ Nebo „Jsi příliš hubený.“
Prarodiče možná mají rádi přezdívky jako „baculatá tvářička“ a tak s láskou komentovat váhu svých vnoučat. To však může mít vliv na to, jak se na sebe jejich vnoučata dívají a vytvářejí si tak negativní sebevědomí. To stejné platí,i v případě, že to říkají rodiče.
3. „Tvoje sestra to dokázala, tak proč ne ty?“
Porovnání dětí mezi nimi pouze snižuje jejich sebeúctu. Měli by být uznáváni pro svůj vlastní talent. Nejen, že když je budete porovnávat s jinými dětmi, způsobíte, že se budou cítit podřadně, ale mohou také více zlobit své prarodiče, rodiče nebo děti, s nimiž jsou srovnáváni.
4. „Moje dítě by si tohle nikdy nedovolilo.“
Použitím slova „nikdy“ vyvolávají prarodiče i rodiče tlak na svá vnoučata/děti, aby jisté věci nedělali a toto důrazné slovo, dokáže celou situaci ještě více umocnit. A co je horší, pokud je „nikdy“ použito ve vzteku, jako například „Nikdy se tu už neukazuj!“, dítě tak vystavíte zbytečně velkému stresu.
5. „To nezvládneš. Nejsi dost chytrý.“
Naznačování dětem, že jsou příliš mladí nebo příliš hloupí, aby jistým věcem porozuměli, způsobí, že se budou cítit méněcenní. Mohli by dokonce začít věřit, že nejsou dostatečně chytří nebo dokonce dostatečně důležití, aby požádali o vysvětlení, když něčemu nerozumí. I když může být únavné odpovídat na každou drobnou otázku, které děti často mívají.
6. „Co to máš na sobě? To se mi nelíbí.“
Někdy to, co mladí lidé nosí, může být šokující pro jejich prarodiče i rodiče, ale měli by se vyvarovat poukazování na to, jak děti vypadají ošklivě nebo nevkusně a trapně. Pokud se dospělí mohou obávat o to, aby dítě nebylo kvůli oblékání šikanováno, lze se o tomto tématu bavit i jinak.
7. „Jsem na tebe zlý/přísný, protože tě mám rád.“
Tímto jim defakto říkáte, aby zneužívání považovali za projev náklonnosti. Naučí se tak, že zneužívání je přirozené a děti vyrostou v domnění, že lidé, kteří jim ublížili, je milují.
8. „Jsi tak chladný.“ Nebo „Jsi tak citlivý.“
Po těchto větách se mohou děti cítit nervózně až i úzkostně, protože mají pocit, jako by museli být neustále dokonalí. Děti by měly mít možnost dopustit se chyby, aniž by k tomu byly přidávány jakési nechutné komentáře.
9. „Tvoji rodiče jsou hrozní.“
Možná, že rodiče dělají něco špatně, ale prarodiče by na to neměly před dětmi poukazovat. Děti to mohou brát tak, že jejich rodiče jsou špatní lidé a že důvěru mají jen v prarodičích. Když děti začnou ztrácet úctu ke svým rodičům, rodinné pouto se rozpadne a děti budou ještě více zranitelnější.
10. „Pokud nemůžeš říct nic hezkého, neříkej raději nic.“
Myšlenka je ušlechtilá, protože prarodiče chtějí naučit své vnoučata, aby nebyli hrubí. Ale někdy je třeba něco říci a to většinou nebývá úplně hezké. Tím, že děti učí, aby držely jazyk za zuby a udržovaly si své názory pro sebe, je také zároveň učí, aby to co si myslí a co cítí, si nechávali pro sebe. Prarodiče by se místo toho měli zeptat: „Jak to můžete říci jinak?“. Naštěstí rodiče už na zastaralou etiketu a přehnanou slušnosti tolik nedbají. Nebo bohužel?
