Na začátku bylo publikum milé. Někdo jí podal růži, další ji políbili na tvář. Nicméně, postupem času se dynamika začala měnit. S vědomím, že jim nehrozí žádné následky, začali lidé přitvrzovat. Oblečení Abramović bylo rozřezáno, její tělo poškrábáno žiletkami a někteří se nebáli zajít ještě dál. Jeden muž jí dokonce pořezal krk, aby jí mohl vysát krev.
V této fázi už se představení dostalo do znepokojivých rozměrů. Diváci se rozdělili na dva tábory – jedni chtěli Abramović chránit, druzí jí chtěli ublížit. Situace dosáhla svého vrcholu, když jeden člověk namířil na její hlavu nabitou pistoli. Jen díky včasnému zásahu ostatních nedošlo k tragédii.
Když šest hodin uplynulo, Marina se pomalu probudila ze svého nehybného stavu a začala se pohybovat. Tento moment přinesl šok – lidé, kteří se k ní chovali nejkrutěji, od ní utíkali. Nedokázali se jí podívat do očí, nebyli schopni čelit tomu, co jí udělali.
Abramović později přiznala, že ji tento experiment navždy změnil. Zjistila, jak daleko mohou lidé zajít, když jim nejsou kladeny žádné hranice. Ukázalo se, že absence důsledků odhaluje temné stránky lidské povahy.
„Dozvěděla jsem se, že když lidem dáte úplnou moc, mohou vás zabít,“ řekla později Abramović. Tento experiment však také posílil její postavení mezi nejvýznamnějšími konceptuálními umělci své doby a zanechal hlubokou stopu v diskusi o morálce, lidské povaze a zodpovědnosti.
Tématem jsme se inspirovali na ladbible.com